Honey-9.díl

24. února 2012 v 20:40 | Mr.Fu(Gie) |  Honey
Tak, konečně, už je tady další díl ;D Jou a teď jsem to napsala v ich-formě, protože popisovat to v er je vážně špatný :D

Asi po hodině ujasňování si situace a povídání Niall vyslovil otázku, které jsem se bála.
"A kde teda budeš spát ?"
Vypadlo ze mně jen velmi neinteligentní "Uhuh". Pak jsem zoufale pokrčila rameny a zůstala civět do země.
"Pojď ke mně." řekl naprosto vážně a pomalu mu začali koutky úst směřovat nahoru.
"Coo ?" Určitě na něj dělám obrovský dojem svýma inteligentníma odpověďma.
"Pojď ke mně." zopakoval trpělivě jako malému dítěti. Já na něj pořád jen koulela oči.
"Ale..ty bydlíš sám, nebo s klukama, nebo s.." Niall mi dal ukazováček na ústa, na projev "Buď zticha", ale tak jemně a s úsměvem, že jsem se divila, že jsem neroztála. Když se totiž podívá těma pronikavýma modrýma očima a ještě k tomu přidá úsměv...
"Bydlím s klukama. A tím myslím Louiho, Harryho a Liama. Zayn má svůj vlastní byt." řekl na vysvětlenou zase tím hláskem, který tak často používal, aby něco trpělivě a stručně vysvětlil. Ten hlas mi přišel jak od učitele a já jako neschopná žačka.
"Aha. A těm to vadit nebude, víš mě je to celkem trapný." řekla jsem nesměle.
***
Po několika minutách přemlouvání a ujišťování jsem se ale nakonec s Niallovou pomocí sebrala z lavičky, celé tělo ještě ztuhlé z toho spánku, takže jsem se zapotácela, moje nohy totiž neunesly tělo. Niall hnedka pohotově natahoval ruce, že mě chytí, ale já se udržela.
"Dobrý, dobrý." ujistila jsem ho.
Vyšli jsme vstříc nočnímu Londýnu a mě se hlavou nehonilo nic jiného, než jak se to mohlo stát, že mě našel zrovna on a jak někdo může být tak milý. Není moc lidí, kteří si domů vezmou uplně neznámou holku, která přespává v parku..
***
Vylezu od záchodu loudavým a poloumírajícím krokem, kde hned vrazím do Nialla.
"Ou..Promiň." vyrazí ze sebe hned a nasadí ten svůj úsměv.
"Hele, mám problém. Já nemám pyžamo...Ale stačilo by mi třeba nějaký větší tričko." vysoukala jsem ze sebe a jen jsem se bezradně koukala do těch jeho očí. On hned zareagoval, a to tak, že ihned vyrazil někam pryč. Já zůstala stát na místě a čekala jsem, jestli se vrátí.
"Bude stačit tohle ? Je moje, ale ty si hubená a malá, takže to pro tebe bude jak noční košile." řekl hned jak vyšel z místosti, v které předtím zmizel a podal mi tričko.
"Nejsem malá." zavrčela jsem se zbratěným obočím, snažila jsem se o co nejpřísnější pohled, ale marně, Niall se začal strašně chechtat a já se k němu musela přidat. Alespoň jsem ho teda plácla přes hlavu tím tričkem a tím začla rvačka. No, rvačka je silný slovo..Niall mě totiž hned vyhodil na jeho rameno, takže jsem hlavou visela dolů, obličejem k jeho zádům a strašně jsem se smála, ale rukama jsem se snažila ho mlátit. On se ale jenom smál a šel se mnou vůbec nevím kam. Neviděla jsem nic, jen jeho modré tričko. Najednou mě postavil na zem a ruce mi položil na ramena. Stáli jsme přímo naproti sobě. Koukali jsme si upřeně do očí a ani nedutali.
Ah..Bylo to jak v nějaké romantické scéně, při které následuje polibek. Připadám si jako v pohádce ! Teď mě určitě políbí..!
"Odpřísáhni, že se v noci nepočůráš. Přišel bych o svoje oblíbený tričko." řekl naprosto vážně.
Teď by správně mělo nastat "Tudududum" na důkaz špatné odpovědi. Žádný polibek, odpřísáhnutí nepočůrání se. Jak romantické.
Já se začala ohromně moc smát, on se chvíli snažil udržet tu vážnou tvář, ale nevydržel to a musel se taky smát.
"Neboj, jako malou mě naučili, že když potřebuju, tak si dojdu na záchod. Tebe ještě ne ? No, každýmu to trvá jinak dlouho, takže se nemáš zaco stydět." a přišel další výbuch smíchu.
Takhle jsme se tam mlátili a pošťuchovali ještě asi hodinu.
"A kde jsou vlastně kluci ?" zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že jsme vlastně v tom domě sami.
"Jo, oni šli někam do klubu, takže ráno už je uvidíš. Kolik vlastně je ?" zeptal se nejspíš sám sebe, protože ihned vytáhnul mobil a kouknul na hodiny. A následovalo zase to vykulení očí.
"Oni už jsou dvě ráno ??" řekl nevěřícně. A teď jsem vykulila oči i já.
"To bychom asi měli jít spát, co ? Já jsem koneckonců taky dost unavená, po tom dnešku..A po tý bitce." zasmála jsem se a zívla si.
"To jo, taky už to na mě jde. Takže, spíš teda v pokoji pro hosty, což je tenhle a kdyby ses třeba budila, nebo nemohla usnout, klidně přijď za mnou a vzbuď mě. A ráno je uplně jedno v kolik budeš vstávat, asi přijď ke mě do pokoje, jestli tam budu, vzbuď mě, jestli ne, tak sejdi dolů do kuchyně, to už víš kde je. No a pyžamo máš tady." řekl starostlivě, vyjmenoval na co si vzpomněl a nakonec mi podal to červený tričko s nápisem JACK WILLS. Já se jen zamyslela a naprosto vážně jsem řekla-
"To jseš takhle milej na všechny ? Vážně..Nepoznala jsem snad nikoho staroslivějšího než tebe. Domů si dovedeš naprosto neznámou holku, která nemá kde spát, půjčíš jí oblíbený tričko, staráš se o to, kdyby nemohla usnout, nebo byl nějakej problém. Fakt závidím tvým přátelům, že mají tebe.." Niall se zaculil a sklopil pohled do země. Vypadal rozkošně a tak nesměle. Pak zase hlavu zvedl a nasadil upřímný pohled.
"Snažím se. A ty si vypadala tak roztomile, tak..prostě holka v nesnázích, kdo by jí nepomohl ? Ale děkuju ti.." Hned co to dopověděl, roztáhl pusu do tak rozkošnýho úsměvu, že by si zasloužil medaily.
"Víš, takových jako ty, je už hodně málo." oplatila jsem mu úsměv.
"Dobrou noc.." řekl, naposledy se usmál, vyšel z pokoje a zavřel dveře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Lee Ronnie Lee | 25. února 2012 v 23:11 | Reagovat

Další díl! :DD Chci!!! ÁÁÁ! Nemůžu xDDD :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama