1st part of "Tell me why"

8. srpna 2012 v 23:47 | Nugget |  Tell me why
Tramtaráá..

Někdo se raduje, někdo proklíná :D Jen upřesnění-
TOHLE NENÍ POKRAČOVÁNÍ HONEY, nijak na to nenavazuje !
Píše se rok 2010, žádní One Direction neexistují, Niall bydlí v domku s rodiči a svým bratrem a žádného Liama, Louise, Harryho, či Zayna nezná. Žije si prostě spokojený život v Irsku.
"Abbynko.." řekla tiše Christine, přičemž mě objímala svýma hubenýma ručkama. Já jí hlavu položila na rameno a rukama ji objala. Pomalu, ale jistě jsem jí tvořila mokrý flek na rameni.
"Já to nechápu." zahuhlala jsem Christie do ramene a vzlykala čím dál hlasitěji.
"Ale to nechápe nikdo. Abbey, prosím, slib mi, že neuděláš žádnou blbost. Ať už se chceš pomstít, nebo jít k tomu kreténovi ještě prosit, nedělej to. Zakazuju ti to. Jasné ?"
Pořád mě hladila po zádech a maličko se mnou houpala. Já jen posmrkávala a pokračovala v ronění těch slaných potůčků.
O 3 měsíce později
"Já tomu pořád nemůžu uvěřit." zavrtěla jsem hlavou a očima hleděla přímo na ni. Na tu holku, která tady pro mě byla vždycky. Nadevše ji miluju, je to ta nejlepší kamarádka, jaká může být a já ji právě opouštím. Nemůžu uvěřit tomu, že se po šesti letech vracím domů. Ale bude to tak nejlepší. Tady to na mě všechno padá. Vůbec se nestalo to, co jsem snila. Sem do Ameriky jsem si jela splnit svůj sen. Stát se tanečnicí. Všechno jsem si tak nádherně vysnila a naplánovala, ale když jsem přijela, vůbec nic se nesplnilo. Šest let jsem se snažila, s Christie jsme obcházeli různé agentury a studia, ale nic. Všude měli plno, nebo ani nebyli ochotní se na nás podívat. No a teď, po tom rozchodu jsem se akorát ujistila, že už tady nemá cenu vůbec zůstávat.
"Abbys.." procedila Chris přes slzy přezdívku, kterou mi říkala jen ona a vrhla se mi kolem krku. Tentorkát plakala ona mě na rameno. Já jí hladila po zádech, ale sama jsem na tom nebyla nejlíp. Netvralo dlouho a i já se rozbrečela. Takhle jsme tam stáli zhruba deset minut, vzájemně si slibovali, jak si budeme psát a volat a utěšovali se.
"Tak jo..Už vážně musím jít, nebo mi to uletí." řekla jsem a prstem ukázala za sebe, na bezpečnostní oblouky, které jen čekaly na to, až projdu, aby mohly začít pípat, kvůli mé sponě na pásku.
"Budeš mi nehorázně moc chybět..Rozhodně tam ale přijeď ve velkým stylu, musí přece hned vědět, že se vrátila O'Mearová." zasmála se, hned co to dořekla.
"To si piš." řekla jsem, naposledy ji objala a už jsem vyrazila vstříc znovuzrozením. Po cestě mě samozřejmě zastavila ochranka s dotazem "Promiňte slečno, budeme vás muset prohlédnout."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moncza♥ Moncza♥ | Web | 9. srpna 2012 v 11:56 | Reagovat

Vypadá to hezky :)) Pokračůůj a rychle! :D

2 Pattie Pattie | Web | 9. srpna 2012 v 15:21 | Reagovat

:OOtak to sa teším na pokračovanie :)) uplne super to zatial vyzerá :)

3 Pattie Pattie | Web | 9. srpna 2012 v 22:43 | Reagovat

ďakujem :) aj ked nechápem prečo práve pri mojich :D je to divné lebo mne sa slovenčina vôbec nepáči :D
a hej no :D bodlo by takého 'Matt-a' poznať v skutočnosti :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama