2nd part of "Tell me why"

10. srpna 2012 v 21:30 | Nugget |  Tell me why
Moc děkuju komentářům u prvního dílu, tohle mě vždycky nakopne k psaní dalšího :) :D

Cesta letadlem byla naprosto úmorně dlouhá. Naštěstí jsem ji skoro celou prospala, a když už jsem nespala, tak jsem přemýšlela o všech mých kamarádech, které znovu uvidím. Všem jsem psala, že se vracím a byli šťastní. Jsem ráda, že na mě nezapomněli. Když už letadlo po nekonečně dlouhé době přistálo, hned jsem se svými kufry hrnula do letišní haly. Tam na mě měla čekat moje rodina. Máma s tátou a bráchou.
"Abbynooo !" slyšela jsem někoho křičet se smíchem. Hned jsem zvedla oči od svého vozíku s kufry, který jsem tlačila před sebou a uviděla jsem zdroj toho hluku. Bylo mi ale jasné, kdo to je, protože Abbyno se mi říká, jen když dělám bordel, což je často, ale pár lidí mi tak říká stále. Jako třeba můj 20 letý bratr, tudíž o 2 roky starší než já. No, mě je ještě 17, ale brzo mi bude 18. Stál na jedné z židlí a mával na mě horlivě rukama. Jenže vedle něj stálo na zemi asi 20 dalších lidí. Skoro všechny jsem poznala, ale přiznám se, že někteří mi dělali problém rozeznat. Však taky za šest let se stihli změnit hodně. Někteří extrémně, někteří si zachovali dětský obličejík. To mě ale netížilo, nějaký vozík s kufry mě nezajímal, nechala jsem ho tam stát a rozběhla jsem se k té hromadě lidí. Všichni se v tu chvíli začali smát, rozvírali ruce na objetí, volali mé jméno v milion tvarech a ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla uprostřed a všichni jsme se tam objímali. Dojalo mě to tak, že se pár slz dokonce vydralo ven.
"Lidi, vy jste mi tak moc chyběli." řekla jsem s úsměvem a prohlížela si každého zvlášť. Všimla jsem si mých nejlepších kamarádů, Nathana a Damiena, pak Holly, holka s kterou jsem vždycky seděla ve škole a mnoho dalších kamarádů. Nechyběli tam samozřejmě ani moji rodiče, teda táta zrovna chyběl, protože šel pro moje kufry.
Zatímco jsme se pořád vítali, pomalu jsme se přesunuli až k parkovišti. Až teď jsem si uvědomila, že všichni jeli až na letiště u Dublinu jen kvůli mě. Hned jsem se musela znova usmát.
Vystoupila jsem z auta a hned jsem musela přivřít oči a sklopit hlavu dolů, protože paprsky slunce dopadali přímo na mě. Zapomněla jsem, jak je v Irsku krásně. Vdechovala jsem ten čerstvý vzduch a vzpomínala na to, jak jsem tady ještě bydlela. Ruku jsem si dala před oči, abych se mohla pořádně rozhlédnout kolem sebe. Hned co jsem otevřela oči, oslnilo mě to množství zelené. Stála jsem vedle auta, na příjezdové cestě k našemu domu. Byl to dům s obrovskou zahradou. Měli jsme tam bazén, posezení, kde jsme občas jedli a pak plno volného místa, kde jsme vždycky hráli hry a jen tak blbli. V rohu celé zahrady byl také strom s mohutným kmenem. Bylo to takové moje teritorium, chodila jsem tam vždycky, když jsem se potřebovala uklidnit, nebo prostě jen schovat, vylezla jsem na větev v zhruba 4 metrech, po kmenu to neklouže a dá se po něm celkem lehce vylízt, a tam jsem si sedla a jen přemýšlela. Nejlepší místo na hloubání mysli.
Silnici po celé ulici lemovali rodinné domy, všechny se podobaly. A věděla jsem přesně, v kterém domě kdo bydlí. Tedy, před šesti lety, určitě se mnoho věcí změnilo. Děsím se, že se dozvím něco špatného. Doufám, že se tady nic takového nestalo..
"Tak co, nezapomněla si tu na všechno a na všechny ?" usmál se na mě táta, přičemž rukou máchl směrem k ostatním domům. Já jen se slzami v očích zavrtěla na hlavou, popadla tašku a vydala se směrem k domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pattie Pattie | Web | 10. srpna 2012 v 23:37 | Reagovat

to je vážne paráda :)) velmi sa teším na pokračovanie :)

2 Moncza♥ Moncza♥ | Web | 13. srpna 2012 v 19:41 | Reagovat

Je to nádhernýý!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama