3rd part of "Tell me why"

13. srpna 2012 v 17:00 | Nugget |  Tell me why
Kraťoučký díl, vážně o ničem, ale příští díl by to už nějak mělo vypuknout ;))

Byla jsem u sebe v pokoji, kufr jsem měla položený na mojí obrovské posteli a vybalovala si věci. Můj pokoj se nijak od mého odjezdu nezměnil. Stěny byli bílé, až na jednu, která byla limetkově zelená. Po celé zemi tu byl rozprostřený šedý koberec, možná až nafialovělý. Postel byla postavená k té zelené stěně, v rohu, takže jedna strana postele byla ohraničená zdí. U druhé strany postele stál noční stolek s lampičkou, vedle byla komoda, kam jsem právě ukládala různé oblečení. Dál tu byl psací stůl, na kterém už ležel můj bílý, na první pohled lehce vypadající, byl tenký, ale když jsem ho vzala do ruky, bylo to jako nést v ruce velrybu. Vedle něj už byla krabice s mými repráky a subwooferem, bez kterého jsem nikam nemohla na delší dobu jet, protože jsem na něm vážně závislá, nesnáším zvuk bez basů. Velká skříň byla zrovna otevřená dokořán, protože i tam jsem občas něco z oblečení uložila. Nechyběl mi tu ani velký fialový pytel, který jsem tak šíleně moc chtěla, až jsem ho nakonec k 10. narozeninám dostala. Na stěně vedle postele jsem měla v době, kdy jsem tam bydlela vylepených milion fotek s Christie. Všechny jsem si je odvezla sebou do Ameriky a mám je uložené v albumu, jednu v peněžence. Ale teď, když jsem se tam podívala, přišlo mi to místo strašně prázdné. Určitě tam budu muset vylepit nové. Byl to prostě pokoj obyčejný a klasický, jako stvořený pro teenagera.
Zrovna jsem přemýšlela o svých narozeninách, ani jsem to moc slavit nechtěla, moc jsem neměla ráda být ve středu pozornosti. Jediná situace, kdy mi to nevadilo byl tanec..Ach ne, už se k tomu zase vracím. Měla bych si zakázat, na tanec vůbec myslet. Když najednou mě z toho přemýšlení vyrušilo zaklepání na dveře.
"Ano." řekla jsem hlasitěji, aby to bylo slyšet i přes dveře, aby dotyčný vešel dovnitř. Klika se pohla a dveře se pomalu pootevřely. Do těch dveří strčila hlavu moje mamka. Její špinavě blond prameny, které se uvolnily z culíku, jí lemovaly obličej a spadali až na ramena.
"Můžu ?" zeptala se a hlavou lehce pohodila směrem do pokoje. Já kývla a přestala vybalovat. Jen jsem stála u kufru, který byl položený na posteli a čekala, co z mamky vypadne. Vešla do dveří, zavřela je za sebou, prvně se rozhlédla, jako kam si asi má sednout, když nakonec vybrala sedací pytel a sedla si do něj. Čekala jsem, že tohle nejspíš bude na dlouho, tak jsem si sedla na postel, hned vedle kufru.
"Víš, s tátou jsme přemýšleli, jak chceš oslavit svoje 18 narozeniny. Přece jenom, 18, to už si žádá trochu větší oslavu, ne?" začala mamka mluvit. Já jen s obavou koukala do její tváře a snažila se vyčíst, co se tím snaží říct.
"No a tak jsme si říkali, že bychom ti tu oslavu mohli uspořádat my." řekla mamka a nadšeně koukala na to, co udělám já. Já hned vystřelila z postele a začala štrádovat tam a sem, zatím co jsem mluvila.
"Ne, ne, ne, tohle ne. Mami, vážně ne. Já..Já jsem o tom taky přemýšlela a dospěla jsem k tomu, že oslavu nechci. Jsem tu jen jeden den, slavit to mám už za tři dny a to ne, je to na mě moc rychlý, prostě ne. Ne, mami, ne." říkala jsem pořád dokola ne, ne, ne, ani nevím kolikrát.
"Dobře, dobře, kočičko, to nevadí. Tak to necháme být." uklidnila jsem se a přestala jsem chodit po pokoji jako tygr v kleci. Grr, nesnáším, když mi říká kočičko. Nakonec se zvedla z pytle a odešla z pokoje. Díky bohu, vážně jsem oslavu nechtěla. I když jsem v Americe prometla tolik klubů a večírků, tady jsem prostě zatím nechtěla žádnou oslavu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moncza♥ Moncza♥ | Web | 13. srpna 2012 v 19:44 | Reagovat

Je to super:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama