4th part of "Tell me why"

20. srpna 2012 v 22:36 | Nugget
Konečně nový díl a konečně alespoň trošičku se to posunulo dopředu ;D

O tři dny později, 18:56
Sešla jsem po schodech dolů, měla jsem jen džínové šortky a obyčejné, smetanově bílé tílko. Vlasy jsem si po cestě uvázala do ledabylého drdolu gumičkou, kterou jsem měla mezi náramkama na pravé ruce. Šla jsem za mamkou, protože mi řekla, že mě potřebuje na zahradě. Čekala jsem, že chce s něčím pomoct. Ale mýlila jsem se. Hned co jsem otevřela dveře na zahradu a vyšla, zarazila jsem se.
"Překvápko !" ozval se hlas mnoha lidí.
Zírala jsem na ně s vyvalenou pusou. Celá zahrada byla vyzdobená. Všude byli světýlka, i na mém teritoriu, velkém stromu. Uprostřed zahrady byl stůl a na něm plno jídla. Vedle byl menší stolek, kde byli kelímky, láhve pití a dokonce i alkoholu. Vypadalo to tam úplně jako v těch amerických filmech, kdy je nějaká oslava na zahradě. To je snad sen. Ale počkat ! Já přece oslavu nechtěla.
"Všechno nejlepší !" vykřikl znovu ten shluk lidí stojící uprostřed zahrady. Úplně vepředu byli moji rodiče s bráchou. A za nimi plno lidí, některé jsem ani neznala ! Kde vůbec tolik lidí sehnali ? Mezitím co já si přebírala otázky v hlavě, oni začali zpívat písničku "Happy Birthday"...
Večírek probíhal už asi dvě hodiny, za tu dobu jsem se stihla SNAD se všemi pozdravit, obdržela jsem dárky, za celou dobu jsem navíc zvládla hodit asi tisíc nenávistných a obviňujících pohledů na rodiče a na bráchu. S pár lidmi jsem si i připila, jinak jsem pořád jen chodila a nechala se zastavovat od všech lidí, kteří si se mnou chtěli popovídat.
Už se docela setmělo, světélka teď krásně vynikla. Jen jsem bloudila mezi lidma a přemýšlela, jak se odsud vypařit. Když v tom mi to došlo. Teritorium ! Neváhala jsem ani chvíli a hned jsem se rychlým krokem a co nejnápadněji dostala až k tomu stromu. Lezla jsem druhou stranou, tedy tou, na které jsem nemohla být viděna z toho centra dění. Když jsem se usadila na svou oblíbenou větev, rukama jsem se opřela o tu samou větev a jen mezerama mezi listy a větvemi pozorovala ty všechny lidi, jak se baví, tancují, jedí, pijí,...
Seděla jsem tam už asi deset minut, když začala hrát moje oblíbená písnička. So sick. Nohama jsem si hned začala pohupovat do rytmu ve vzduchu. Potichoučku jsem si tu píseň dokonce broukala. Bokem jsem se opřela o kmen, u kterého jsem seděla, hlavu jsem si též opřela, zavřela jsem oči a vážně jen vnímala tu písničku.

That's the reason I'm so sick of lovesong,
so tired of fears

"Neměla bys být tamhle a slavit ?"
"Wua." vyjekla jsem rychle, protože leknutím jsem sebou trhla tak, že jsem málem spadla ze stromu. Naštěstí jsou větve tak široké, že jsem se udržela. Když jsem se držela rukama větve a cítila se bezpečně, naklonila jsem se dopředu, abych viděla dolů. Ke zdroji toho hlasu. Naskytl se mi pohled na blonďatou hlavu, která koukala přímo na mě. Stál tam v červené mikině, polorozeplé, že bylo vidět modré tričko pod ní. Černé kraťasy nad kolena s kapsama, kožený, hnědý pásek, jehož konec plandal na boku a obyčejné skate boty. U tohohle člověka jsem ani nemusela přemýšlet, kdo to je. Věděla jsem to hned a naprosto přesně. Niall Horan, v celé své kráse. Ne, toho kluka jsem nikdy neměla ráda. Dá se říct, že jsem ho i jednu dobu nesnášela. Přišel mi hrozně namyšlený, pořád zpíval a bavil se snad se všemi lidmi. Dobře, dobře, přiznávám, že jsem mu i záviděla. Ten zpěv a to, jak oblíbený je. Nevím, jak je tomu teď, ale ani netoužím to poznat. Já o něm názor mám. A nevím co dělá u mého teritoria, tady nemá co dělat. Rodiče mě fakt nikdy nechápali..To nepoznali, že s ním jsem se nikdy nebavila ?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moncza♥ Moncza♥ | Web | 22. srpna 2012 v 10:31 | Reagovat

Je to skvělý, ale nebude mi urážet Niallka :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama