5th part of "Tell me why"

21. srpna 2012 v 23:11 | Nugget |  Tell me why

"Víš, není zrovna dobrý nápad děsit lidi, kteří sedí vysoko na stromě." řekla jsem s odtažitým tónem. Pousmál se. Pak sklopil hlavu, očima pozoroval špičky svých bot, ale když hlavu znovu zvednul, začal dělat něco, co jsem vážně nečekala. On se začal škrábat na ten strom ! Co si o sobě myslí ?
"Hele, nikdo tě sem nezval." teď už jsem nejspíš zněla dost naštvaně. A taky že jsem byla naštvaná.
"Ale zval." lišácky se usmál. "Nialle, nechceš jít za mnou nahoru ?" pronesl a snažil se při tom napodobit můj hlas. Na nic nečekal a hned pokračoval, teď už normálním hlasem. "Jo, jasně, proč ne."
Když to dořekl, už skoro seděl na té samé větvi, kde právě sedím já. Jednou se vytáhl a už byl nahoře.
"Uff." oddechl si, když seděl a kouknul se dolů na zem. "Docela výška." zhodnotil.
"Slečna se bojí ?" pokračovala jsem štiplavým tónem a ušklíbla jsem se. Hlavu i bok jsem si znovu opřela o strom, ale už jsem se nehoupala do rytmu, ani nebroukala. Otázku ignoroval, nic na ni neříkal.
"Máš tu písničku ráda ?" zeptal se, přičemž oči upíral na mě. Přikývla jsem. Ale ani jsem se na něj nepodívala, očima jsem bloudila někde nahoře ve větvích stromu.
"Jo, je bezvadná." přitakal. Nejspíš se snažil o rozhovor, jenže já vážně neměla náladu.
"Jaktože sedíš schovaná tady na stromě, když všichni slaví tvoje narozeniny ?" zněl vážně zvědavě a pořád neodtrhnul oči. Jen jsem si povzdechla.
"No...nějak jsem ani ty narozeniny slavit nechtěla. Však jsem tu jen pár dní a nějak netoužím po těch otázkách, jaktože jsem zpátky a jaktože nejsem ta slavná tanečnice, kterou jsem chtěla být a kvůli které jsem opustila všechny." naštvaný a štiplavý tón se vypařil, ale ani extra milá jsem nebyla, byl to prostě obyčejný neutrální tón.
"Ber to z té lepší stránky. Ty si se podívala do světa, snažila si se alespoň o něco, kdežto všichni jsou pořád zašitý tady a jedou si jen ten svůj stereotyp. V tomhle tě fakt obdivuju, já bych to nedokázal. Prostě jít a skočit si pro to, co chci. Na to jsem fakt srab." zavrtěl hlavou. Z jeho hlasu byla poznat upřímnost.
"Vždycky jsem si myslela, že jsi právě ten typ, který se ničeho nebojí." zkrabatila jsem zamyšleně obočí a konečně se mu podívala do očí. Naprosto mě zaujali. Ta sytá a čistá modrá.
Na tohle reagoval jen zavrtěním hlavou. Přesto ale nepřestal s otázkama, pořád se vyptával.
"Proč jsme se nikdy nebavili ?" Trochu jsem se uchechtla. Mám být upřímná, nebo to odbýt slovem nevím ? Chviličku mi trvalo, než jsem se rozhodla.
"No, víš..Nikdy jsem tě nějak neměla ráda. Působil si strašně..namyšleně." řekla jsem opatrně, přičemž jsem pozorovala jeho reakci. Široce se usmál. A já myslela, že se bude zlobit. Jo, fakt se asi změnil.
"Já jsem namyšlený ? To je blbý." zasmál se, ale v mluvení pokračoval. "Chci to změnit. Vypadáš jako fajn holka." pokrčil rameny bezradně. Tomu jsem se zasmála i já. Ale nic jsem na to neříkala, vážně jsem netušila co.
"Pojď se mnou zítra ven." stále mu z tváře nemizel ten úsměv od ucha k uchu.
"Pff, si věříš." odbyla jsem ho. Čekala jsem, že půjde pryč, urazí se, nebo to prostě nechá být, ale on do mě loktem dloubl. "No táák."
"Nech toho." prohla jsem se, když mě dloubl do žeber a ruku jsem mu odstrčila.
"Mám tě tady prosit. Klidně si kleknu na kolena. NEBO ! Nasadím psí očka." zakřenil se. Už i já se musela křenit a smát, ale pořád jsem vrtěla hlavou, že ne. Koukala jsem mu do očí, když se jeho pohled změnil. Hlavu trochu sklonil a oči zvednul. Díval se na mě vážně dokonale. Psí očka, přesně jak říkal. Přitom se ještě tak culil. Musela jsem se fakt usmát.
"Dobře, dobře, ale přestaň." řekla jsem a svojí ruku jsem mu dala před obličej a podívala se jinam, abych se na něj nemusela koukat.
"Supeeer ! Už se můžeš kouknout." zajásal a mou ruku posunul trochu dolů, pod svůj obličej. Stáhla jsem ji tedy zpátky a zase pohled obrátila na něj.
"Tak zítra, stavím se pro tebe." řekl rychle, mrknul na mě a hned poté seskočil z větve dolů.
"Počkej, ale v kolik ?" křikla jsem za ním a rychle jsem se podívala dolů. Buď mě přeslechl, nebo mě prostě ignoroval, ale když klusal pryč od stromu, otočil se za mnou, zamával, naposledy se usmál a zmizel mi z dohledu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moncza♥ Moncza♥ | Web | 22. srpna 2012 v 10:34 | Reagovat

krásný, ale zajímalo by mě odkud se tam vůbec vzal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama